Odpuštěním začínají zázraky

K nejuctívanějším světicím dnešní doby patří Marie Goretti. Základem velké úcty k ní je její čistota a odpuštění. Letos uplynulo sto let od smrti této mladičké světice. Do Nettuna, kde je krypta s tělesnými pozůstatky sv. Marie Goretti, stále proudí davy poutníků.

Maria Goretti se narodila 16.října roku 1890 v krásném Corinaldu v provincii Anconě. Protože dětí v rodině přibývalo, odstěhovali se Gorettiovi nedaleko od města Nettuno, do Ferriera di Conca, kde si společně s vdovcem Serenellim a jeho synem Alessandrem pronajali malé hospodářství. Pan Goretti však za rok zemřel na malárii a paní Assunta zůstala se šesti dětmi sama. Oporou jí byla malá Marietta, která se starala o domácnost a nejmladší sourozence, když matka s většími pracovala na polích.

Také vařila pro všechny, i pro Serenelliovy. Ti však nebyli dobrou společností pro zbožné děti paní Assunty. Alessandro nikdy nepoznal pěkný domov. Matka mu záhy zemřela a otec, který měl tvrdou povahu, se často opíjel a nešetřil nadávkami. Sandro byl několik let námořníkem, a to jeho povahu nevylepšilo. Postupně začal nesnášet dobrotu, mírnost a čisté srdce dívenky Marie. Na druhé straně po ní toužil. Marietta žila prostě a netušila nic zlého. Neuměla číst ani psát, protože pro samou práci nemohla chodit do školy. Velice se zaradovala, když mohla roku 1901 přistoupit se svým starším bratrem k prvnímu svatému přijímání. Důkladnou přípravu na první zpověď se všemi dětmi provedl pater Giorlamo z kostela sv. Michala v Nettuno, kněz z řádu pasionistů, založeného k šíření úcty k utrpení Spasitele. Marie a jejího bratra se ujala hraběcí komorná paní Elvíra. Učila je katechismu a obstarala krásné sváteční šaty.

Alesandro Senerelli však ničil klid a Boží mír v srdci mladičké dívenky. Dvakrát se pokoušel dvanáctileté děvčátko zneužít násilím a Maria se jen stěží ubránila. Prosila matku, aby ji nenechávala doma samotnou, ale pravou příčinu se bála říci, neboť jí prchlivý Sandro vyhrožoval smrtí. Ten číhal dále a dokonce si opatřil dýku. Potřetí Marii napadl 5.července 1902 a protože se houževnatě bránila, popadl železné bodlo a pobodal ji čtrnácti hlubokými ranami a čtyřmi menšími. Dokud ještě mohla, opakovala Marietta stále: "To je hřích, přijdeš do pekla." Když děvče padlo k zemi, utekl šílený mladík do svého pokoje a tam se zabarikádoval. Myslel, že je mrtvá. Marietta se dovlekla ke dveřím a z posledních sil zavolala o pomoc. Smrtelně zraněnou dívku pak odvezli sanitkou do nemocnice v Nettuno. Při operaci zakoušela Marie Goretti veliké bolesti, protože ji nemohli uspat. Vrahova dýka zasáhla dívčiny plíce, okolí srdce i vnitřní orgány. S láskou přijala Tělo Páně i svátost umírajících. Na otázku kněze, jestli odpustí svému vrahovi, bez váhání odpověděla: "Ano, ano, odpouštím mu z celého srdce a v nebi ho chci mít u sebe."

Maria Goretti zemřela druhý den 6. července 1902. Sandro Senerelli byl za svůj krvavý čin odsouzen ke třiceti letům vězení. Po nějaké době se obrátil a to, jak sám přiznal, na základě živého snu. Zdálo se mu, že viděl znovu Mariettu v bílém šatě v zahradě plné bílých květin a lilií a ona ho pobízela, aby je trhal. A jak je držel v náručí, měnily se na malé plamínky. "Chtěla mi povědět, že žije," řekl Senerelli. Úplně se změnil a litoval svého strašného činu. Po 28 letech byl z vězení propuštěn a jeho první cesta vedla k matce zavražděné, ke staré paní Assuntě. Prosil za odpuštění. Když odpustila dcera, odpustila i matka. Senerelli začal žít novým životem jako sluha v kapucínském klášteře v Ascolo Piceno a stal se členem III. řádu sv. Františka, tzv. kajícníků. Jeho život byl pak životem modlitby a smíru, který strhával příkladem i ostatní. Tak se přání Marie Goretti splnilo.

Roku 1947 byla Marie Goretti prohlášena za blahoslavenou a tři roky na to svatou. Slavnost se konala na Svatopetrském náměstí a bylo přítomno přes půl milionu lidí. Poprvé v dějinách církve se svatořečení zúčastnila nejen matka oslavené světice, ale i její vrah jako svědek v obou procesech. Tehdejší papež Pius XII. přerušil obvyklý ceremoniál a promluvil k lidu, nikoli latinsky, ale italsky. Ohnivý proud jeho řeči zapaloval srdce: "….K tobě se utíkají otcové a matky, abys jim pomáhala při vychovatelském poslání. Naším přičiněním nacházejí u tebe útočiště děti a všechna mládež, aby mohli být uchráněni od každého znesvěcení a mohli kráčet na životní cestě spokojené a radostné, jak to bývá u těch, kdo jsou čistého srdce…"