Tak jsem si řekla, že tu zase něco napíšu a svěřím sem trošičku ze své dušičky.
Taky máte pocit někdy, že vám někdo hrozně moc chybí? A víte, že toho člověka už nikdy na této naší cestě po Zemi neuvidíte? No je to děsný pocit.
Někdo mi doma chybí. Chybí u všeho. U ranního vstávání, u kafe, u oběda, u sobotního nákupu, u nedělních výletů, u pátečních návratů z intru, při večerním sledování TV, při příchodu domů odkudkoliv. Chybí u toho, kdy bych ho hrozně moc potřebovala.
Mám strach. Přemýšlím a nedokážu si představit jeho oči. Jak zněl jeho hlas? Jak vypadal jeho úsměv? Hrozně mě to trápí.... Jak můžu vůbec zapomenout? To nejde...vždyť na něj nemůžu zapomenout je to teprve půl roku!
Nevím, co to ne mě zase poslední dny sedá. Blíží se Vánoce, i když jsou ještě celkem daleko, ale prostě se blíží hrozně rychle.... a tu bude někdo chybět. Jeden důležitý člen rodiny.
Už je to půl roku. Tolik změn se stalo....mám pocit, jakoby se náš život změnil. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale změnil se.
Zvykli jsme si? A jde vůbec zvyknout si na to, že člověk, který s vámi byl 16 let už s vámi nikdy nebude? 16 narozenin tu byl. A co ty letošní 17. narozeniny? On tu nebude. Vždycky tu byl a teď tu není.
Poslední dobou nad tím vším hrozně moc přemýšlím. A co jsem si uvědomila? Vím, že člověk, který věří a má na prvním místě Boha to má lehčí. Já ani nevím, co bych dělala, kdybych byla nevěřící! Nedokážu si to představit. On je opravdu ta největší LÁSKA, jaká kdy byla, je a bude! A myslím, že je hrozně důležité si to připomínat a uvědomovat! On všem pomáhá! Bez něj by byla moje situace tisíckrát ba i víckrát horší! Ale on JE!!!! Cítím, že opravdu je! A je s námi na každém kroku...vede nás za ruku a pomáhá nám při našem rozhodování! A je hrozně krásné toto napsat a opravdu v to věřit!!!
A proto věřím, že Bůh je milosrdný a milostivý a jednou se s taťkou zase uvidím a třeba s ním budu moct mluvit a prostě...třeba bude mít odpovědi na všechny mé otázky, na které bych se ho ráda zeptala...
Ani nevím, jestli to mám zveřejňovat nebo nee, nesedala jsem si teď k počítači za úmyslem napsat článek na blog, ale psalo se to nějak samo.
Tak přeju krááásný den všem! A nezapomeňte! On je pořád s námi! I v tuto chvílku! No není to úžasný pocit?
Leňulinku.. Nepřestanu obdivovat tvoji silnou víru.. opravdu.. krásně jsi to napsala.. děkuju.. Mám Tě mooc ráda! :*
A jestli by Ti někdy (náhodou) připadalo, že za tebou zůstává stopa jediná.. jakoby jsi se těžkým dnem či obdobím "probíjela" úplně sama.. tak ta jedna stopa je tu proto, že Bůh v těžkých chvílích nekráčí vedle tebe, ale že Tě nese v náručí.. a že je tu taky těch 12 "zvědavých bab", jak říkáš =D a spousty jiných lidiček, kteří při tobě stojí... :*
Ale já věřím, že toto zrovna tobě vykládat nemusím:) Protože taak pevnou víru má opravdu jen málokdo:) Ještě jednou.. moc děkuju za tento článek.. +
Leňuli, děkuju moc za tvé svědectví a pevnou víru.Je to mazec :)Obě víme, že se život s nikým nemazlí a tak mě věř, že mě v těžkých chvílích fakt dodáváš odvahu jít dál.Děkuju ! Drž sa, myslím na tebe !
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.